Obrazy a Malůvky na prodej

Obraz vznikl tak, jako spoustu jiných.
Z příběhu.
Ženy z mého okolí mizely do Anglie, vracely se a vyprávěly. Při vyprávění příběhů se mi v hlavě vytvářejí obrazy. Jsou plné emocí, náboje. Spoustu z takových obrazů jen propluje myslí, zanechá dojem a odezní. Nebo skončí jako skica ve skicáku. A pak jsou ty, které rovnou vstupují na plátno.  

Krok po kroku se mi vynořují pod štětci a já se nechávám provázet mlhou. V tomto případě doslova Avalonskou, ze které dohlédnu vždy jen jeden krok. A přestože je cesta zahalená mlhou, není tam pocit nejistoty nebo ztracenosti. Krok za krokem, jedno po druhém. 

Stojím v mlze.
Okolo mne je hebké ticho. Podobný pocit jako když v zimě ladovsky sněží.
Pod nohama cítím měkký mech. Jemně se mi do něj boří bosé nohy. Mlha je hustá, jako mlíko.
Nevidím okolo sebe nic. Stojím v klidu, tichu a soustředím se na svůj dech.
Po chvíli začíná mlha jemně vířit. V povzdálí vidím tmavší obrysy, které prozařují své okolí.  Vydám se k nim. Hebce našlapujíc mechem. Mlha mě jemně hladí, jak jí procházím.

Postupně se vynořují kameny. Různobarevné, hladké. Z nich vyzařuje to světlo. Prozařují mlhu jemným růžovým, zlatým i namodralým světlem. Každý kámen lehce jinak. Ubíhají přede mnou do stran a do ztrácejí se v mlze.
Stojím tam, vnímám před sebou skrytou strukturu, kterou kameny ohraničují a je mi dobře.

Přede mnou je průchod. Mechová pěšinka pokračuje mezi kameny a po stranách je ohraničena zlatavým světlem.
Vydávám se po pěšince.
Vede mě jistě. Vnímám, jak se zaostřuju. Stahuju se do sebe, do svého středu. Svou energií, osobností vyplňuju hranice mého těla.

Pěšinka jde chvíli rovně, chvíli zatáčí okolo, vede mě v kruzích. Při každém kruhu se cítím víc já.
Svobodnější, sebejistější, vzpřímenější, zaostřenější.
Nevidím přesně kudy jdu. Mlha kolem víří rozptýlená mou pozvolnou, ale jistou chůzí. Mám pocit správnosti. Důvěry. Jdu. Zlaté linky spolu s mlhou ohraničují mé vidění okolí. Vidím jasně jen tady a teď.
Každý další krok, nejbližší úsek cesty se objevuje zvolna, jak procházím. Jsem. Tady a teď. Přede mnou se vynořuje kámen. Dojdu k němu, natáhnu ruku a lehce se jej dotknu.
Mlha se pozvolna stahuje, ustupuje od kamene a odhaluje labyrint. Stáhne se až za hraniční kameny a tam zůstane. Stojím uprostřed labyrintu a vstřebávám. Integruju. Znovu jen dýchám a jsem se svým prožitkem. 

Pak pomalu vystoupím z labyrintu, který pozvolna zahalí mlha. Připraven se objevit kdykoli, když ho budu potřebovat. 

S sebou si nesu špetku zlatavé záře v dlani. 

To je stabilita a předurčení tohoto obrazu. Labyrint provází, zklidňuje a usměrňuje.
Soustřeďte se na krok. Krok, Krok. Jít a dýchat, nechat se prodchnout přítomností.
Vejít do svého středu a stát tam v jistotě a se srovnanou myslí. Žádné nekonečné bloumání, jen projít a zaostřit se. 

Obrysy kruhu hlídají polodrahokamoví strážci. Labradorit. Ametyst. Vločkový obsidián. Howlit. Lapis lazuri. Amazonit.

Obraz je malovaný akrylovými barvami a inkousty na plátno natažené na desce. 
Rozměry jsou 30×40 cm.